Historie: Počátky biketrialu v Československu

Jestliže v předchozích článcích o vzniku biketrialu ve Španělsku a v USA se píše, že biketrial vznikl „někdy v polovině sedmdesátých let“, tak u nás, v tehdejším Československu, si troufnu datum zrození biketrialu označit přesně – byl to pátek 9. července 1982. Ten den se totiž na pultech trafik objevilo 21. číslo časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců s dnes již pověstným návodem na stavbu cyklotrialového kola. Tím, kdo tento plánek dal dohromady a odstartoval tak těch dosavadních třicet let cyklotrialu u nás, je Petr Hůla, jezdec motocyklového trialu.

Na trialových závodech v Belgii v roce 1981 se seznámil s trialsinem – jak se tehdy ve světě cyklistická varianta trialu nazývala. Trialsin jej velmi zaujal a rozhodl se doma postavit na koleně trialové kolo. Ve spolupráci s redaktorem časopisu ABC panem Martinem Pilným pak připravili k vydání plánek na stavbu a základní školu jízdy (ta vyšla v ABC o měsíc později).

Mnoha rodičům tak oba pánové připravili nejen „radostné chvíle nad svěrákem“, ale také neradostné chvíle při obíhání prodejen Jízdní kola – šicí stroje v zoufalé snaze sehnat příslušné součástky (však také v následujících číslech časopisu vyšly ještě dodatky, jak a čím lze nedostatkový materiál nahradit). Pro mladší čtenáře několik vysvětlujících slov: některé druhy zboží nebylo možné jen tak jednoduše koupit, protože je prostě z ne zcela jasných důvodů do obchodu nedodali. Někdy tak nešlo koupit toaletní papír, jindy desku Karla Gotta, jindy pastorek s 22 zuby. Kdo měl známé v prodejně, mohl zboží koupit takzvaně „pod pultem“ – dostali tři pastorky, sláva, známý vám jeden schoval pod pult, takže na vás zbylo a mohli jste si jej koupit.

V dnešní době CNC technologií a hliníkových rámů si asi těžko někdo představí, že by doma v garáži ohýbal a svařoval rám z ocelové trubky průměr 25mm, tloušťka stěny 2-3mm(!). Metr takovéto trubky váží více než kilo a půl, což je víc, než celý dnešní rám. Ale zase asi takováto roura nejde zlomit ani při nejhrubším zacházení, což bohužel neplatí o těch vylehčených hliníkových, takže svařování se stále nevyhneme. Možná se to změní poté, co firma Monty uvede v roce 2013 na trh připravovaný celokarbonový rám Monty M5. Pak místo svařování budeme asi jen lepit.

Ale zpět do roku 1982. Přesto, že zveřejněný plánek na stavbu vybočoval – stejně jako o pár let dříve návod na stavbu minikáry – z běžného rámce časopisu ABC (který nebyl zaměřen primárně na sport, ale na techniku a přírodu a navíc běžně publikované návody a náměty byly voleny tak, aby jejich výrobu zvládly samostatně i děti ve věku 12-15 let), vzbudilo cyklotrialové kolo obrovský ohlas. I přes výše uvedené problémy s materiálem bylo povyráběno velké množství kol a rychle začaly vznikat první oddíly a první soutěže. Nabídka aktivit v té době nebyla tak široká jako dnes, takže nový sport rychle přitáhl velké množství zájemců. Dnes, kdy se z celé republiky sjede na závody stovka jezdců, si lze těžko představit tehdejší systém soutěží, kdy se organizovaly okresní přebory, krajský přebor a celorepublikové mistrovství – pokud bychom se dnes rozhodli uspořádat „jen“ krajskou soutěž, spočítali bychom účastníky doslova na prstech a vypadalo by to tam jako na Českém poháru cyklotrialu UCI, kde počet rozhodčích převyšuje počet závodníků.

Domácí vývoj šel samozřejmě také dopředu a brzy se na trhu objevila kola tovární výroby (ano, „técéčka“ neboli TC50), díky kterým se k cyklotrialu dostali i kluci, kteří neměli zrovna tatínky kutily. Čeští jezdci začali dosahovat významných úspěchů v zahraničí – a pak přišel (naštěstí!) listopad 1989. Na jedné straně mohli najednou čeští trialisté využít techniku a zkušenosti ze zahraničí, na druhé straně společenské změny značně zamávaly s dosavadním financováním sportovních klubů a nové možnosti seberealizace jak u dětí, tak u dospělých zdecimovaly členskou základnu, takže výchozí pozice pro vstup do druhé dekády nebyla úplně snadná.

Jak je to vlastně s pojmenováním tohoto sportu – chvíli se mluví o cyklotrialu, chvíli o biketrialu, pak zase o trialsinu… Co je tedy správně? Původní název je „trialsin„, pochází ze španělštiny a je složený ze dvou slov: anglického „trial“ = zkouška a španělského „sin“ = bez. Odkazuje tím na mototrial (zkouška rovnováhy a techniky při průjezdu terénem), ale bez (sín) motoru. Pod tímto názvem sport přivezl do Čech i Petr Hůla. Počeštěný název „cyklotrial“ navrhl v ABC Martin Pilný, aby byl srozumitelnější mládeži. No, česky to moc není, ale slova „cyklistika“ a „bicykl“ už byla v českém jazyce pevně usazena (zato třeba mototrialu se říkalo – a dodnes říká – krásným českým slovem „šlapačky“, což odkazuje na to, že si jezdec nesmí šlápnout). Francouzi ovšem říkají „velotrial„, což je dobrá zkomolenina, protože francouzské slovo „velociped“ (ano, občas je zaslechneme i ve staročeštině), znamená doslova „hbité nohy“ (z latiny: velox – hbitost, pedos – nohy). Přitom v trialu o rychlost zrovna nejde. Je zajímavé, že toto francouzské pojmenování se dnes kromě Francie a francouzsky mluvících částí Švýcarska používá třeba i na Ukrajině – patrně stále přetrvává jazykový vliv frankofilního carského Ruska. A konečně označení „biketrial“ se objevuje na začátku devadesátých let ve spojitosti se vznikem BIU, kdy se hledal společný název srozumitelný v mezinárodním prostředí. Odkazuje na svět horských kol (mountain bikes – Američané prostě nazývají „bajkem“ všechno, co má dvě kola, ať to má motor nebo ne), který začal do trialu pronikat a dává jasně najevo, že trial patří více do terénu, zatímco cyklistika na silnice. Dnes se název cyklotrial vrací ve spojitosti s trialem pod UCI – ale o tom zase někdy příště.

Na závěr dejme slovo autorům článku v ABC. Martin Pilný je trochu zklamán tím, že nárůst finanční náročnosti (cena nových kol a cestování na soutěže) původní myšlenku cyklotrialu jako sportu pro každého zahubil. Musím mu trochu oponovat, dnešní nabídka bazarových kol je vysoká, ceny nízké a starší kolo pro začátky se dá koupit opravdu „za hubičku“, vlastně za stejnou cenu jako oněch „400 korun československých“, za které se dalo postavit tehdy a které odpovídaly dnešním zhruba čtyřem tisícům. Za to, že musíme jezdit na soutěže křížem krážem po republice, si můžeme sami – je jen na nás, kolik soutěží si uspořádáme.

Současně ale, jak dnes dodává Petr Hůla, právě toto včasné uvedení cyklotrialu u nás a jeho rychlý rozvoj jsou hlavním důvodem, proč čeští (a slovenští) jezdci dlouhodobě patří mezi světovou špičku. Podařilo se jim zachytit vývoj sportu hned v začátcích a držet krok se světem. A ještě jeden zajímavý postřeh Petra Hůly: „Biketrial zpětně ovlivnil konstrukci motorek pro klasický trial a jezdci přejali i některé techniky jízdy, které dříve neznali – například odhazování předního a zadního kola nebo couvání.“ Potomek tedy ovlivňuje své rodiče, a to je dobře.

Oběma autorům děkuji za souhlas se zveřejněním dobového článku. A co vás čeká příště? Škola jízdy na trialovém kole. Jak uvidíte, zase tak moc se toho za těch třicet let nezměnilo.

10.9.2011, RJ

Staženo z http://www.biketrial-olomouc.cz/dokumenty/2011-08_historie_biketrial_cssr_2.htm

Related Posts

Nadcházející události

Nejsou žádné nadcházející události.

Facebook

Facebook By Weblizar Powered By Weblizar