Historie: Malá škola jízdy

Na plánek cyklotrialového kola navázal časopis ABC v čísle 23 Malou školou jízdy na (cyklo)trialovém kole. Je jasné, že v té době neexistovala možnost najít si na YouTube instruktážní video a podívat se, jak se to má dělat, ostatně, ono to kolikrát nepomůže ani dnes. Autoři článku Martin Pilný a Petr Hůla museli tehdy vystačit s několika převážně černobílými fotografiemi a stručným popisem „prvků jízdy“, dnes by se řeklo „triků“. Jejich věta „to se nedá popisovat, to chce trénink“ je velmi výstižná, stejně jako suché konstatování, že „po delším tréninku se lze otočit naráz o 180 stupňů“. Každý z jezdců i nás rodičů/trenérů si jistě vzpomene na to množství potu, mozolů a nadávek, že to nejde, které onen „delší trénink“ provázely.

Čím tedy začít? Máme teď v oddíle větší množství „potěru“ a jedna z prvních věcí, které se je snažíme naučit, je jezdit pomalu a držet rovnováhu. To je ostatně slovo, které biketrialistu bude provázet celou kariéru. Takže ještě jednou: rovnováha. Potřebuje ji poussin, když kličkuje mezi kameny, stejně jako Dany McAskill, když v klipu Industrial revolutions přejíždí ocelové lano (vůbec nechápu, jak to dokáže).

Zvedání a odhazování předního a zadního kola je samozřejmě hned druhý krok. U těch nejmladších to ale někdy prostě nejde a nejde – a pak stačí prázdniny, kluk povyroste o pět centimetrů a to, co na jaře zaboha nešlo, jde na podzim najednou (skoro) samo. Někdy pomůže jiné, kratší, kolo nebo jenom zkrátit představec…

Čím později kluci začnou skákat, tím lépe. Proč? V poussinech je maximální výška překážek 50cm, tedy 3 palety, což se dá celkem bez potíží sjet. Kluci, kteří začali skákat po zadním brzy, pak mají tendenci skákat i tam, kde to není nutné – což je v poussinech prakticky všude, v benjaminech na polovině tratí. V mnoha případech je navíc takový skok zdlouhavější a nebezpečnější z hlediska nechtěného šlápnutí a navíc pak jezdci zapomínají jezdit. Je to vidět na pár klucích ze současného Přeboru ČR, kteří sice seskočí neuvěřitelné věci, ale přesto sbírají na závodech pětky a trojky. Při streetovém ježdění a předvádění jsou skoky samozřejmě efektní, ovšem na závody je potřeba zvládnout i „to mezi tím“.

A právě někde v tom „mezi tím“ je zárodek rozdílného pojetí trialu pod BIU a pod UCI. Základy jsou ale stejné pro stoupence obou stylů a nejlepší školou je samozřejmě jezdit, jezdit a jezdit. Takže vypněte počítač, vemte bike a mazejte ven, dokud nám babí léto dopřává pěkného počasí!


I zde oběma autorům původního článku děkuji za souhlas se zveřejněním.

Staženo z http://www.biketrial-olomouc.cz/dokumenty/2011-08_historie_biketrial_cssr_3.htm

Related Posts

Facebook