Máme tu další díl Cesty do pravěku. Jistě vám neušlo, že název seriálu je ukradený z geniálního filmu Karla Zemana z roku 1955 o čtyřech chlapcích, kteří plují proti proudu Řeky času do minulosti, aby tam potkali mamuty a dinosaury. Tak daleko naše cesta nesahá a chtěl bych ujistit naše mladé čtenáře, že skutečnost, že v těchto letech neměl český cyklotrial ještě stále své webové stránky neznamená, že se okolo kontrolních úseků volně procházeli prehistoričtí veleještěři.
1986
Soutěže v cyklotrialu se jezdily na několika výkonnostních úrovních. Kromě soutěží okresního formátu tu byly krajské přebory a samozřejmě celorepublikový Český pohár. Ten měl v roce 1986 sedm závodů: Říčany, Kejžlice, Žarošice, Letohrad, Ústí nad Labem a Plzeň. Jak je vidět, stejně jako v současnosti i tehdy se mezi pořadateli opakovala stále stejná jména.
Tehdejší větší členské základně odpovídalo i větší množství závodů. Například jenom Krajský přebor Jihomoravského kraje měl v tomto roce šest závodů (z toho jeden byl současně zařazen do Českého poháru) a k tomu ještě bylo několik volných závodů, například tradiční prvomájové „Říčanské šlapačky“, rovněž tradiční závod „O pohár JZD Budíkov“ v Kejžlici u Humpolce nebo třeba závod čtyřčlenných družstev v Roudnici nad Labem (družstvo tvořil vždy jeden jezdec z každé kategorie).
1987
Zaběhnutý systém okres – kraj – republika se v následujícím roce rozrostl o historicky první Mistrovství republiky v cyklotrialu. To se konalo 3.-4. října 1987 v Plzni a ve čtyřech kategoriích se jej zúčastnilo 53 jezdců z Čech, Moravy a Slovenska. Kategorie „A“ odpovídala věkově dnešním poussinům, „B“ benjaminům, „C“ minimům a „D“ byla pro jezdce starší 16 let – ovšem obtížnost jejich tehdejších tratí se jistě nedala s dnešní červenou srovnávat.
To, že na výsledkové listině figurují jména jako Jaromír Spěšný, Josef Dressler nebo Štefan Pčola není tolik překvapivé jako to, že jméno vítěze v kategorii „C“ Pavla Kloučka jsme ve výsledcích vídali ještě vloni. Celkovou výsledkovou listinu si můžete přečíst zde. V pravé části je uvedený počet KÚ projetých za 0 TB, 1 TB a tak dále. Celkem bylo kontrolních úseků neuvěřitelných 36 (zřejmě 12 na tři kola), málokterý jezdec zvládl závod pod pět hodin.
Kromě M-ČSSR se jelo i šest závodů Českého poháru, tentokrát ve Stříbře, Kejžlicích, Oslavanech, Letohradu, Ústí nad Labem a ve Vlašimi. Nechyběly ani volné závody, jako například soutěž družstev ve Vamberku, závod „O stříbrný groš“ v Kutné Hoře (překvapivě ve stejném termínu jako mistrovství republiky) a také „Pohár JZD Budíkov“ v Kejžlicích s pozdním datem 7. 11. 1987 – v pražském Klementinu ten den naměřili nejvyšší denní teplotu +8°C a beze srážek, takže snad i u Humpolce to byl pro závod docela příjemný den.
1988
Novinkou roku 1988 bylo rozdělení Českého poháru do dvou oblastí „A“ a „B“, organizátory k tomu zřejmě vedl počet jezdců a pak také množství závodů – hledání volných termínů v kalendáři bylo čím dál obtížnější.
Velkou oblibu mezi jezdci si získaly závody družstev. O vysvětlení, jak soutěže probíhaly, jsem požádal pana Jaroslava: „Tenkrát se jezdily čtyři kategorie. Z každé kategorie byl v družstvu jeden jezdec. Sekce byly stavěny tak, že na nich byly tratě pro všechny kategorie. Vždy ji projelo celé družstvo. Kouzlo bylo v tom, že ti starší radili těm mladším, ti mladší zase něco okoukali a byli inspirováni těmi staršími. Vždy to všichni velmi prožívali a u těch mladších byly i slzičky, že to družstvu zkazili. Bodovalo se to různě. Buď součet všech trestných bodů každého jezdce, nebo se vyhodnotila každá kategorie zvlášť a dělal se součet bodů – 1. místo 20 bodů, 2. místo 17 bodů a tak dále, záleželo na množství družstev a jezdců. Podobně se jezdily i dvojice, buď (tehdejší) kategorie A+B nebo C+D. To pak bylo samozřejmě dvojí vyhlašování. Družstva si sestavovaly oddíly, když byl někdo navíc nebo chyběl půjčovali se jezdci a sestavovala se družstva namíchaná z různých oddílů. Celorepublikové závody jezdili jezdci zastupující své kraje. Každopádně to bylo zajímavé. Možná by se dalo něco podobného zorganizovat i nyní, mám však obavy, že kluby by nebyly schopny sestavit družstva z důvodu malého počtu jezdců. Nevím, třeba se mýlím.“ Myšlenka zkusit uspořádat nějaký závod družstev připadá zajímavá i nám a budeme o ní rozhodně přemýšlet.
1989
Dnešní cestu do pravěku ukončíme v přelomovém roce 1989. V předchozích odstavcích se zmiňujeme stále jen o Českých pohárech, případně mistrovství republiky a namátkově vybraných volných závodech. Pro představu, kolik různých podniků se ročně konalo, nabízíme kalendář závodů na rok 1989. Pokud jste chtěli začít počítat, ušetříme vám práci: je na něm neuvěřitelných 53 položek, z toho jen v květnu patnáct závodů. Psát o všech proto není možné jednak kvůli množství, jednak prostě proto, že archivní krabice, z níž čerpáme, obsahuje převážně dokumenty z oblasti Čech, potažmo tehdejšího Jihomoravského kraje. Z tohoto kalendáře se dozvíme i spoustu dalších pikantních informací: například že ulice Smiřických v Říčanech se v roce 1989 jmenovala „Zápotockého“ nebo že Lukáš Buriánek, který ten rok ve svých jedenácti letech začínal čtvrtou závodní sezonu od té doby nejen že nepřestal jezdit, ale ani se nepřestěhoval.
Český pohár byl i v tomto roce rozdělen na „A“ a „B“. Pokračují závody družstev: jel se závod dvojic (9.12. Vlašim), trojic (26.8. Vsetín), čtyřčlenných družstev (9.9. Březová u Sokolova) a dokonce se v družstvech konalo i samostatné mistrovství republiky (30.9. Žďár nad Sázavou). Mistrovství republiky se ale samozřejmě jelo i klasicky v jednotlivcích, tentokrát pod Tatrami v Tatranskej Lesnej 7. října 1989.
O tom, že se politické poměry mění (i když nikdo netušil, jak rychlá ta změna bude) svědčí i dva mezinárodní volné závody s účastí jezdců z tehdejšího Západního Německa a z Belgie. Byl to „XIV. Kejžlický cyklotrial O pohár JZD Budíkov“ v Kejžlicích dne 14.5. a „IV. Velká cena Pionýrské stezky v cyklotrialu“ ve Vlašimi 20.5. Všimněte si těch římských číslic.
Koncem komunistického režimu končí i dnešní Cesta do pravěku. Jak se cyklotrial vyrovnal se změnou společenských podmínek se snad dozvíte příště.
Pro zpestření přidáváme ještě tři fotografie – dvě ze závodu v Kejžlicích roku 1986 a jednu ze závodu družstev v Hamrech nad Sázavou v témže roce. Na první vidíte (zleva) Tomáše Bareše (2. místo), Libora Janouška (1.místo), Miroslava Pacolda (3. místo, v roce 1988 získal v kategorii minime jako první Čechoslovák získal titul mistra světa), Petra Maška ve slušivém dresu Monty (pozdější reprezentant v moto trialu) a zcela vpravo Jana Kubitu. Na druhé pak zleva Pavel Klouček (2. místo), Josef Dressler (jako obvykle 1. místo). Na třetím snímku není v hrdém chlapci se zlatým věncem a nápisem na dresu obtížné nepoznat Tomáše Pochtiola, střapatá postava v pozadí je současný mototrialista Dan Hasse.
Staženo z http://www.biketrial-olomouc.cz/archiv/cesta_do_praveku_3.htm
